When Autumn Storms Come Tour 2008 part I.
Vše začíná ve středu 15.října v 6.00 ve Kdyni, kde se schází první část Martyria a zahajuje, aspoň pro nás, malé "východní dobrodružství". Báglů, tašek a jiných krámů je přeci jen o něco více, takže vyrážíme se zhruba půlhodinou zpoždění, kterou naštěstí mažeme rychlým průjezdem Prahy. Stává se tak asi historicky poprvé, že skupina "B" ve složení já, Beherit a Tomajda doráží na místo určení do Otrokovic, jako první.
Zde se scházíme s Mírou z Draco Hypnalis a poté co přijíždí druhá, moravská část a Pedro s dodávkou, nakládáme a vyrážíme směr Banská Bystrica. V autě se řeší klasická témata, tj. Kontra nepije a nekouří, Beherit cestou fotí tanky a hrady v mlze, Lácova "polyesterenová" ledvina prý něco vydrží a Renault dvakrát vyhrál. Míra a Pedro chvíli kroutí hlavou, ale pak se přidávají a drží s námi basu.
Koncert v Banské je tak na rozjezd, málo lidí (je středa), atmosféra chladnější, ale nevadí že nevyděláme, hlavně že se nasmějem. Zajímavé to začíná být ve čtvrtek, kdy vyrážíme do Ukrajinského Užgorodu na druhý díl. Míru vysazujeme na nádraží v Michalovcích, přeci jen si netroufáme jet přes hranice s jedním člověkěm v kufru a riskovat, že na koncertě budou dvě kapely ze čtyř chybět
Na hranicích je u Slováků vše ok, ale na ukrajinské straně začínají problémy hned při nezastavení u první budky s celníkem. Fasujeme vstupní víza, které předáváme u pasové kontroly a čekáme. Po chvíli se dozvídáme, že nám chybí jakýsi formulář, bez něhož na Ukrajinu nemůžeme. Jeho cena je prý 300 ale nevíme zda EUR či Hriven. Po osobním jednání platíme 300 slovenských korun a formulář už náhle není tak povinný.
Tím bohužel vše nekončí, odstavujeme vozidlo stranou, vyplňujeme další papíry týkající se nástrojovky, která nesmí překročit hodnotu 200 dolarů na jednoho člena a dochází na klasické otázky, kde máme drogy, když jsme kapela, zda hrajeme klasičeskij hard rock jako Metallica a Helloween apod. Snažíme se velmi nesympatickému vojákovi s bradavkou na nose vysvětlit, že pijeme jen pivo a vodku, startky jsou opravdu jen startky a Metallica je opravdu "skvělá". Začínáme být lehce naštvaní, ale jsme na tom přeci jen lépe než slovák, kterému v autě mezi sedadly nachází nábojnici. Vzduchem létají nadávky "Kde se to tam do p..e vzalo ?", které ale nikoho z přítomných nepřesvědčí.
Po cca 2 hodinách vyrážíme do vnitrozemí a bereme to jako úspěch. Předchozí Ivošova masáž, nás totiž připravila na 6-8 hodin, které Draco Hypnalis strávili na celnici, při své cestě na Krym.
Nemusíme mít strach z dlouhé cesty, cedule Užgorod je k dispozici po cca 300 m od závory. Kluci berou mapu a začíná hledání amfiteátru, které nebere konce. Záhy zjišťujeme že mapa Mukačeva, kterou omylem otevřeli naprosto nesouhlasí s ulicemi v Užgorodu a raději se jdou zeptat blízko stojících načančaných Ukrajinek.
Koncert je super, nikdy bych nevěřil jaký se dá udělat kotel v semišem pokrytém sálu se stoupavým hledištěm, které má pouze napevno přišroubované sedačky. Hrajeme úplně vše co máme a ještě musíme něco opakovat, paráda. Jsme poslední, Phantasma nedorazí, neprojeli přes hranice s půjčeným autem bez plné moci, takže balíme a odvážíme věci do bytu a vyrážíme do centra. V alko-shopu, kupujeme vodku, chleba a pivo, chvíli řešíme že pivo je 17° a vodka vyjde na 40 českých korun a pak jdeme spát.
Zpátky trávíme na hranici něco před 3 hodiny, opět nás vítá ten s bradavkou na nose a přibírá si na nás blondýnu, která po otevření auta hlásí "oni uže padazrítělnije". Nejvíce času, tentokrát trávíme u Slováků, kteří jsou sice v pohodě, ale rychlostí neoplývají. Hlavně že nemusíme nic vykládat.
V Michalovcích opět nabíráme Míru a jedem do Strážského. Tam nás čeká klub uprostřed parku, povedený koncert a "spánek" uprostřed pařby, která končí až okolo desáté ráno. Po čaji, kávě a cigárku vyrážíme na poslední štaci do Košic. Cestou musíme zastavit u památníku Darqovských bojů, kde se Lácovi a Beheritovi daři proniknout do nitra obou tanků a ze sovětského středního samohybného děla SU-100 mířit na okolo jedoucí auta houfnicí ráže 100 mm. Je to neuvěřitelná sranda a kdyby nás někdo pozoroval myslel by si, že jsme malé děti.
V Košicích hledáme klub asi hodinu, a doufáme, že to feťácké doupě, do kterého nás jeden místní domorodec poslal není to správné místo. Lidé se po nás sápou a vydávají jakési nesrozumitelné skřeky a proto jsme opravdu rádi, že jsme špatně a musíme hledat dál. Na akci je poměrně málo lidí, takže odehráváme co máme a vyrážíme do Čech. V autě trochu mrzneme a hned za Košicemi nás navigace posílá kamsi do hor, ale nevadí za týden se sejdeme na Moravě, kde to známe a proto nebudeme "kvůli 30 km záležitosti otáčet, do p..é" .
"Perun s vámi"
--petr--
pokračování a předchozí díly: